O Gustavovi z TH

18. července 2007 v 8:35 | Kissík |  TH
Jméno- Gustav Schäfer
Funkce - bubeník
Narozeniny- 8.9.1988
Znamení - panna
Výška- 1,68 m
Váha - 68 kg
Hobby - muzika, sporty
Vlasy - blonďaté
Oči - hnědé
Škola - Fachgymnasium
Poznávací znamení - nosí rád kšiltovky
Charakter - je ve skupině klaun, ale je to velmi hlubokocitově založený člověk
Gustav Schäfer se narodil v roce 1988 v Magdeburgu. Ve skupině Tokio Hotel hraje na bicí s čímž začal již ve svých pěti letech. Gustav je "šašek skupiny", ale zároveň nejvíc přemýšlí. Navštěvuje gymnázium a jeho poznávacím znamením jsou kšiltovky. Mezi jeho záliby patří kromě hudby např. jízda na kole.
Gustavova zpověď
Moje první vzpomínka je totální propadák. Jel jsem na svojí trojkolce a když chtěl vybrat zatáčku, tak se prolomila. Byl jsem z toho totálně hotovej, protože byla úplně rozbitá.
To vše se stalo v Magdeburgu, kde jsem vyrostl - v rodinném domku s malou zahradou. Mám starší sestru, která ode mě bydlí jenom 500 metrů.
Často spolu telefonujeme nebo k ní odpoledne přijdu, pijeme čaj a různě kecáme. Často mi dává tipy na flirtování. Když jsem potkal jednu super holku, tak mi ségra dala tip, jak se s ní mám seznámit, ale nepodařilo se to - neodvážil jsem se ji oslovit. Teď jsem holku fakt dlouho neměl, protože na to nemám čas. V životě sem byl dvakrát opravdu zamilovanej. Jedna už kluka měla a s tou druhou jsem sice byl, ale byl by to vztah na dálku a nemělo by to cenu. Bydlela ode mě 13 kiláků a bez auta by to bylo na nic, takže jsme to ukončili. U holek koukám nejčastěji na oči a obličej. Barva vlasů mi je ukradená. Ve škole se mnou byla vždycky sranda, ale teď už jsem trochu klidnější i když se to kolikrát s klukama v autobuse otočí.
Už jako malej jsem hrál na bicí. Začalo to, když jsem si u večeře bubnoval o stůl. Táta dřív pořád poslouchal Erica Claptona, Phila Collinse nebo Led Zeppelin. Furt to řvalo na celej barák. Tak mě taťka přihlásil do hudebky. Byly taky časy, kdy mi bubnování lezlo fakt na nervy a neměl jsem chuť ani cvičit. Dneska jsem rád, že jsem to všechno překonal. Potom je pro mě ze všeho nejlepší, když můžu hrát live! Na podiu jsem vždycky strašně šťastněj, ale jednou se mi stalo, že mi v půlce konzertu spadla stolička u bubnů a musel jsem to dohrát do konce ve stoje… To bylo něco pro fanoušky ?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama